1. ročník, 1. semestr, podzim 2012

    Výuka začala 17. září a kdo má nějaké vysněné idylky, tak je na omylu. Již pár dní před školou, kdy jsem se dozvěděla můj rozvrh a začala mít obavy, že to přeci jen nebude tak "lehké", jak jsem myslela. Vlastně lehké jsem určitě nečekala, jen jsem měla pocit, že to snad ani nemůžu zvládnout. Prvních pár dní ve škole mě v tomto usvědčilo. Rozvrh máme časově velmi náročný, od pondělka do pátku, mnohdy až do pozdních odpoledních hodin. 

    Drudý týden ve škole jsme již absolvovali první praxi. Pouze s laickými znalostmi jsme nastoupili na oddělení interní geriatrie. Teprve při kontaktu s pacienty si uvědomíte pomyslnou lehkost lidského života, sílu pohlazení a kontaktu s pacientem. 

7. 10. 2012

    Třetí týden školy je opět za námi. Uběhl rychle, ale byl vyčerpávající. Místo středeční praxe jsme měli exkurzi na centrální sterilizaci, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Moje představa byla podobná s realitou. Oděni v bílém oblečení, s vizitkou na prsou a modrými čepicemi jsme prošli jednotlivými procesy. Vše jsem si pečlivě zapisovala, protože mě čekalo napsat seminární práci na toto téma. Těšila jsem se na víkend, ale ten tak rychle uteče, že se nestačíte ani nadechnout :)

Ukázka ze seminální práce:

" Pomyslnou třešničkou na dortu byla dezinfekce lůžek, která mě také nejvíce zaujala. Na menší lůžka, bez hrazdiček, existuje speciální myčka s kolejnicemi. Větší lůžka se myjí a dezinfikují ručně. Tento sektor byl také rozdělen na části, které obsahují výtahy, mycí linku, myčky, přípravnou část, úsek pro zámečníka, který opravuje rozbité části a další. V principu se znečištěné lůžko přiveze výtahem a místo ní se odveze kompletně nachystané druhé. Znečištěné lůžko je pracovníkem upraveno – sundá se povlečení, matrace, peřina i polštář, které jsou sterilizovány zvlášť. Poté pokračuje na mytí a sterilizaci (v myčce nebo ručně) a projde případnou opravou. Již dokonale čisté lůžko se pracovníky kompletně povleče a umístí se podle jednotlivých oddělení. Tímto procesem se denně upraví asi 150 lůžek, což musí zvládnout 10 pracovníků. Zajímavostí je, že Fakultní nemocnici Bohunice ve sterilizačním procesu konkuruje z blízkého okolí jen nemocnice ve Vídni."

12. 10. 2012

    Tento týden uběhl celkem rychle. Bylo to díky praktikům z biofyziky a fyziologie, ale také i přednášce ze Zdravého životního stylu.

    Středeční praxe byla poměrně hektická. Místo noční linky č. 90 jsem nastoupila do linky č. 91. Obě jely ve stejný čas, což jsem si v té ranní tmě neuvědomila. Asi v půlce cesty jsem začala mít pochybnosti, tak jsem se zeptala jednoho pána, jestli autobus jede do Bohunic. Řekl, že ano. Do Bohunic sice jel, ale ne k nemocnici. Naštěstí po cestě nastoupila kolegyňka, tak jsme z konečné zastávky měly krásnou ranní procházku a celé uřícené jsme došly na praxi. 

    Čtvrtek mě velmi potěšil, protože jsem cítila opětovanou reakci v práci se seniorem, v pozitivním směru. Uvědomila jsem si také dvě věci. Stav pacienta je bohužel velmi proměnlivý v jakémkoliv věku a kdo si myslí, že nemocní jsou jen starší občané, ten se mýlí. Praxe mě usvědčila v tom, že šedesátiletý pacient může být méně soběstačný, než devadesátiletý. Druhou věcí je to, že medicína není opravdu vše a přestala jsem litovat, že jsem se tam nedostala. Začínám pociťovat lásku k tomuto oboru, byť je velmi náročný a vyčerpávající. Mnohdy se mi únavou zavírají oči, ale stojí to za to!

21. 10. 2012

    Týden uběhl poměrně rychle, byl však časově náročnější - měli jsme praktika z fyziologie a biofyziky. Z fyziologie jsme měřili pulz, tlak a princip srdečního oběhu. Bylo to docela zajímavé, když jsme měli sledovat úder srdečního hrotu. Jelikož jsme byly jako studentky samé ženské, tak jsem poprosila pana praktikanta, aby se nám vyslékl on (aby jsme se my holky nemusely obnažovat). Pan (spíše ještě chlapec) praktikant je medik. Udělal pár dřepů a my jsme se dívaly na údery jeho srdce. Některé ze spolužaček občas utrousily pohledy i jinam... :)

    Praktika z biofyziky byla fajn, ale opět jsme odcházely s holkama jako poslední (o půl 7 večer). Měřily jsme audiometrii ucha - zjistila jsem, že moje levé ucho je na tom hůře, než spolužaččino pravé. Poté jsme měřily dopplerovskou metodou průtok krve. Ráda jsem si to vyzkoušela na vlastní kůži. 

    Středeční a čtvteční praxe probíhala poměrně stejně jako předešlé. Byla mi přidělena pacientka s rozvinutou Alzheimrovou chorobou (jedno z onemocnění, kde je výrazně snížen stupeň vnímavosti a soběstačnosti, obdoba demence). Bylo náročné se o ni postarat a udělat ji ranní hygienu, protože mě vůbec nevnímala, nechápala mě, nekomunikovala se mnou. S bezmocným pocitem jsem ji pohladila a snažila se plnohodnotně vykonat ošetřovatelskou péči. Pacientka byla drobné postavy, ale jelikož měla svalový tonus a z očí ji šel strach, obtížné bylo ji vůbec rozevřít dlaň. Také jsem si všimla dekubitů v různých stupních po těle. Paní byla šikovná. Na snídani snědla celou přesnídávku, ačkoliv měla dyspepsii (porucha polykání a trávení). S péčí mi pomohla spolužačka.  Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, že moje babička zřejmě také trpěla Alzheimrovou chorobou. 

    Nyní mi zbývá vypracovat ještě protokol z měření, naučit se latinu a ošetřovatelství. Do pondělka už zbývá jen pár hodin, tak snad vše stihnu :)

27. 10. 2012

    Den po dni ubíhal poměrně rychle - tento týden byl kratší, bez fyzikálních a fyziologických praktik. Ovšem fyzice jsem se opět nevyhnula, dodělávala jsem protokol, měření audiometrie s dopplerovskou metodou. V Ošetřovatelství jsme v pondělí psaly test, prý nedopadl nic moc. Na středeční praxi mi byla přidělena pacientka s mírným stupněm stařecké demence, rozsáhlý cholecystitis (žlučové kameny o velikosti 2,5 cm) a výraznou pupeční kýlu. Stále volala syna, tak jsme mu zavolaly, aby za ní přišel. Řekl, že příjde. 

    Druhý den probíhal poměrně hekticky. Čtvrtky jsou náročné - jednak jsme po ranním vstávání na praxi unavené, jednak máme po praxi ještě latinu a biochemii. Při předání středeční služby jsem slyšela křik z vedlejšího pokoje. Pacienka byla zřejmě zmatená, což je na oddělení geriatrie běžné. Za mou pacientkou syn nakonec nepřišel, takže o to intenzivnější byly prosby, aby jsme to zařídili. Měli jsme také možnost být u vizity s panem primářem, vrchní sestrou a mediky. Opět se mi potvrdil názor, že lékař je ve vetšině jen diagnostik a o pacientovi mnoho neví - to je úkol sestry, která s ním tráví více času. Také jsme sbíraly data o pacientech, protože nás čeká zpracování kazuistiky. 

    Poprve jsem také viděla na vlastní oči a z blízka fixovanou zlomeninu pomocí uzamykatelné hrudní vesty, spojenou kovovými tyčkami k lebce, čtyřmi vrty v ní, tzv. "hallo trakce". Tato kontrukce je velmi nepříjemná a musí být připevněna v délce 3 měsíců, bez sundání. Pro senilní pacienty je to velká zátěž, protože hlava je velmi vzpřímená, je obtížné polykání, příjem potravy i polohování. Je zde také velké riziko dekubitů. Na každé praxi se učíte stále něčemu novému. 

    Páteční fyziologie a anatomie byly fajn. Z fyziologie jsme důkladně probírali EKG, z anatomie poté navázali srdečním systémem, které bylo obohaceno ukázkou kardiostimulátoru. 

3. 11. 2012

    Tento týden byl poměrně hektický a náročný. Neměly jsme úterní praktika z fyziologie, páteční z biofyziky však ano. Praxe byla náročná - dostala jsem pacientku paní T. Paní T je obézní, tudíž i když jsme o ni pečovaly ve dvou, bylo to náročné. Na naší "směně" byly také tři mentorky, kde nám jedna z nich pomáhala. Bylo to tím stylem, že výkony dělala ona a my jsme pak byly kárány, že nic nestíháme. Měla jsem šíleně nicotný pocit. Zřejmě to byl nějaký komunikační šum a nám to pak bylo vysvětleno. Mentorka má dohlížet, studenti pracují. Díváním se toho moc nenaučíme :). V pátek jsem se chystala do školy na 7:00 (fyziologie, anatomie, poté OSP a biofyz. praktika). Nedostala jsem se tam, protože mi bylo opravdu velmi špatně. Volala jsem naší paní třídní reference, jestli jsem nemohla chytit od paní T. clostridiovou infekci (hlenovité průjmy), ta mi řekla, že je to velmi málo pravděpodobné. Rozhodla jsem se tedy, že i přes můj stav zkusím jet na cvičení z OSP a biofyziky. Po několika zastávkách v šalině jsem si však utvrdila, že jsem se opět mýlila a stěží jsem tak tak stihla vystoupit, abych neoznačkovala sedadlo v šalině černým čajem, který jsem ráno vypila. Tudíž můj páteční den proběhl v posteli :). Doufám jen, že to bylo opravdu nevhodnou stravou a ne již zmíněnými clostridiemi. 

10. 11. 2012

    Užila jsem si další "krátký" týden. Největší radost jsem zaznamenala ze středeční praxe, kdy mi moje pacientka (dříve nekomunikativní) poděkovala a řekla nashledanou. Udělala mi velkou radost, nezapomněla jsem ji pochválit za krásnou spolupráci. Pacientka měla také nově zavedený PEG (perkutánní endoskopická gastrostomie), měla jsem tedy možnost vyzkoušet si péči o něj. Dekubit, který pacientka má v sakrální oblasti se také zlepšil, nekróza se hezky odlučuje a tkáň kolem ní granuluje. Poprve jsem v tomto týdnu zaznamenaly smrt jedné z pacientek. Paní magistra nám vysvětlila postup, jak to chodí, když pacient zemře na oddělení (např.  že tělo musí zůstat 2 hodiny na oddělení, hlášení o smrti se musí psát 3x, pokud jde o pitvu, tak 7x apod.). I když jsme měly v uvozovkách krátký týden, byla jsem utahaná jako kotě, protože studium kombinuji s prací. Příští týden zůstávám v Brně a těším se na veletrh Careers in white. :)

https://www.youtube.com/watch?v=atQGkK0zW2s (zde můžete vidět zavedení PEG a dozvědět se něco o něm)

18. 11. 2012

    Tento týden byl poměrně dosti časově náročný a hektický. Byla jsem úplně vyčerpaná. Ve čtvrtek jsme psaly test z latiny (4 lekce), většina z nás to úspěšně udělala. V pátek jsme psaly test z biofyziky na praktické cvičení. Profesorka nám namátkově dala otázky - někdo je měl lehčí, někdo těžší. Po chvíli testy vysbírala a okem prohédla. Pár spolužaček bude zkoušených následující praktika. Poté jsme měly samotné cvičení. Mimo osciloskopu jsem musela stihnout ještě absorpci ionizujícího záření, se kterým mi pomohla spolužačka Terezka. 

    Co se týče praxe, starala jsem se o relativně mladého pacienta s Alzheimrovou chodobou. Měl opět smasmus celého těla (jako popisuji u mé dřívější pacientky) a velmi znečištěnou dutinu ústní. Vše jsem se snažila zvládnou, i když jsem se cítila velmi unaveně a vyčerpaně (doslova jako trefená palicí :) ). Odebíraly jsme také anamnézy, ze kterých budeme muset sepsat kazuistiku. Pán, od kterého jsem anamnézu odebírala, byl velmi ochotný a na věk 83 let opravdu "čupr". Dokonce mi nabídl i telefonní číslo, kdybych cokoliv potřebovala, že mi vše rád zodpoví. Myslím však, že informace budou dostatečné a nebude jej třeba kontaktovat. 

    Veletrh Careers in white mě docela zklamal, všeho všudy tam byly jen tři stánky, ale alespoň jsme si s Terezkou procvičily angličtinu. Také jsem se přihlásila na první zkoušku z chemie. No, už nám to začně :))

24. 11. 2012

    Den po dni plynul velmi rychle. Moc jsem se už těšila domů. Z posledních sil jsem vydržovala hodinu latiny a radostně utíkala na vlak. Když shrnu celý týden, byl poměrně náročný, ačkoliv byl "krátký". Přibyly mi další termíny na zkoušky, tak doufám, že vše zvládnu na první pokus. Není to nijak jednoduché, skloubit vše dohromady - zvládat školu, být s rodinou a ustát všechen stres a nátlak. Už vím, jak je povolání zdravotní sestry velmi náročné a o to více mě mrzí nevděk lidí, kteří občas vytrousí nevhodnou poznámku, proč jsem nešla na střední zdravotnickou školu (přitom ji mám :)). Široká veřejnost je velmi neorientovaná v problematice vzdělávání všeobecných sester. 

1. 12. 2012

    Čas utíká velmi rychle. Člověk se ani nenaděje a už je opět pátek. Připadá mi, že celou dobu trávím ve škole, v práci a ve vlaku. Na zkouškové mi přibyly další termíny, snad vše zvládnu, i když mě začíná přepadat pocit, že je toho neskutečně mnoho. 

    Včera (pátek) jsme měly cvika z biofyziky, kde jsme byly všechny zkoušeny ze cvičení, které jsme aktuálně dělaly. Nejpozitivnější tento týden bylo asi to, že jsme se učily aplikovat injekce a odběry, takže moje maminka a sestra byly jasné :). Hned, jak jsem včera dojela, jsem mamce zkusila "napíchnout" žílu, poprve neúspěšně, ale podruhe už jsem se trefila. Musím říct, že moje aktivní sestra si chtěla také "píchnout", tak jsem byla obětním beránkem pro změnu já. Byla jsem její první pokus - a dost to bolelo. Vše se časem poddá. Teď se těším do práce, že se odtrhnu od stereotypního koloběhu škola - domů - učit se - škola. Člověk se musí nějak odreagovat, jinak by z toho všeho zcvokl. 

7. 12. 2012

    Myslela jsem si, že negativní věci nepříjdou tak brzy, ale byla jsem na omylu. Na středeční praxi mi byl přidělen pacient, který ještě ten den zemřel. Již při předávce ranní služby jsem dostala první informace o jeho vážném stavu. Po vchodu do pokoje mě přepadl stísněný pocit bezmocnosti. 

    Pacient, o kterého jsem se ten den starala, byl celý promodralý, na dotek studený, nevnímal a nereagoval na žádný podnět, měl agónii. Znala jsem jej jako relativně milého a vtipného pána.  Již dříve měl amputované obě dolní končetiny kvůli diabetické noze (gangréna) a dva velké dekubity v sakrální části. Všimla jsem si také anurie, zřejmě renální selhání. Pacient již bohužel byl v terminálním stádiu dekubitární sepse. Bála jsem se na něj sáhnout, abych mu nějak neublížila. Pomohla jsem proto spolužačce Míši s pacientem na vedlejším lůžku s tím, že ona pak pomůže mně.

    Pacientovi jsme už nedělala hygienu, pouze jsem jsme lehce omyly a přebalily. Paní doktorka ještě chtěla změřit krevní tlak a pulz, ten však byl neslyšitelný klasickým tonometrem s fonendoskopem. Pro měření pulzu jsme zkusily oxymetr, přístroj však také nic nezaznamenal, pouze slabý pulz, ale změřit nešel. Orientačně jsme na krkavici naměřily 52/min.  Naše profesorka (paní docentka Pokorná) k pánovi přistoupila, pohladila ho a se zavíráním očí mu řekla, že může klidně odejít, že je vše v pořádku. (Opravdu k ní vzhlížím. Učí nás lásky k profesi i pacientům). Asi po 45 minutách pacient již zemřel. Měla jsem velmi špatný pocit, vháněly se mi slzy do očí, ale udržela jsem to. Byl to můj první kontakt se smrtí pacienta, který měl být v mé péči a nemohla jsem mu nijak pomoci. Snad to pro něj bylo vysvobozením a má nyní klid a bezbolest. 

    Ještě ten den jsme byly na exkurzi v centrální záchrance v Brně. Viděly jsme kompletní vybavení sanitek, dokonce i několik výjezdů. Pochopila jsem, že práce záchranáře je opravdu vhodnější pro může, protože je potřeba fyzická zdatnost, kterou má pochopitelně vyšší muž. Viděly jsme také i dispečink, kde pro změnu byly samé ženy. 

    Příští týden jdeme na pitvu a píšeme první zápočtové testy. Čekají nás poslední dva týdny školy a pak to vypukne. Snad to všichni zvládneme. 

15. 12. 2012

    Tento týden byl poměrně náročný, blíží se zápočty a zkoušky. Psaly jsme zápočťák z primární péče a jednoduché to rozhodně nebylo. Další zápočty nás čekají v pondělí. 

    Na praxi jsme měly zvláštní mentorku, která měla neobvyklý charakter. Chovala se poměrně dost povýšeně a přišla mi, že si něco kompenzuje. Že nás zkoušela ze znalostí mi nevadilo, ale ten její přístup ve stylu "jsem nejdokonalejší na světe" se mi vůbec nelíbil. Také jsme měly exkurzi na plicním oddělení (od spirometrie po onkologii). 

    V pondělí jsme také byly na medické pitvu. Pacient byl 83 letý pán, který zemřel pravděpodobně na plicní embolii, což pitva nepotvrdila. Pravděpodobně zemřel na srdeční selhání. Viděly jsme pitvu vnitřních orgánů a mozku. Pacient již měl několik metastáz, v minulosti byl nejspíše velmi silný kuřák. Tak takto proběhl náš předvánoční týden. 

26. 12. 2012

    Tento poslední týden bohužel nebyl moc úspěšný - třetina z nás neudělala zápočet z biofyziky, někomu se nepodařilo ani ošetřovatelství či fyziologie. Už se nám to docela hromadí, zkouškové je za pár a Vánoce už za námi. Neuvěřitelně rychle to utíká. Tak uvidíme, jaké bude pokračování. Držte palečky. 

ZKOUŠKOVÉ - zimní semestr 2012

    Před zkouškovým obdobím jsme měly zápočty - z Ošetřovatelství, Ošetřovatelstkých postupů, Primární péče, Mikrobiologie, Fyziologie, Zdravého životního stylu, Biofyziky. Vesměs byly úspěšné. 

    Tak, je 5. leden a mám za sebou první zkoušky. Jak probíhaly? Latina byla v pohodě, z písemné části byly jen 4 cvičení, z toho 2 překladové. Ústní probíhala tak, že jsme dostaly překlad z latiny do češtiny, takže jsem odešla s dobrým pocitem. Zkouška z první pomoci mě připadla docela o slovíčkaření, první částí byla resuscitace dospělého člověka, její zásady, bariéry atd. Vše jsme měly modelově ukázat na andule. Druhá část byla taková, že jsme si losovaly otázky, já jsem si vytáhla omrzliny. Bylo potřebné ukázat, že se v teorii orientujeme. Převážně jsme vykládaly samy. 

    Ještě nás čekají čtyři zkoušky, tak snad všichni vše zvládneme napoprve. Držte palečky :)

10. 1. 2013

    Mám za sebou další zkoušku - z praxe byla trošku náročnější, protože někteří z nás dostaly 2 geriatrické pacienty, což jsme doposud nikdy neměly. I já jsem si vylosovala 2 pacienty, každého na jiném pokoji. Bylo to trošku časově náročné, ale všechny jsme měly za A. Teď mě ještě čeká zkouška z anatomie, biofyzichy a biochemie. 

8. 2. 2013

    Už mám za sebou zkoušku z Biofyziky, Anatomie a Biochemie. Zkouška z Biofyziky se skládala ze 60 otázek různého tématu. U zkoušky jsem si vylosovala elektrokardiogram, ionizující záření a termovize. Elektrokardiogram byl "v pohodě", u ionizujícího záření jsem nevěděla podrobně druhy, také jsem kolísala na účinky ionizujícího záření na buňku. K další otázce mě paní docentka nepustila. S brekem jsem odešla domů. Snad výjde opravný termín.

    Zkouška z anatomie byla formou testů, přičemž bylo 9 otázek, minimálně 9 muselo bát správně. Otázky byly obdobné modelovým, avšak obsahově jiné. Tuto zkoušku mám za sebou úspěšně, polovina z nás ji však neudělala. Druhý pokus to jistí. 

    Dnes, 8. února jsem měla zkoušku z biochemie. První částí byl test na počítači, kde jsme museli mít minimálně 13 bodů z 25. Test 90% z nás udělalo bezproblému. Poté nám byli vylosováni zkoušející. Měla jsem poměrně kliku na otázky, vylosovala jsem si železo, nukleové kyseliny a pufry. Pufry se mi naštěstí včas popletly s tenzidy, takže jsem trošku zavrávorala. Ale ustála jsem - i tuto zkoušku mám za sebou. Úspěšnost byla asi 60%. 

    Nyní mě čeká opravná zkouška z Biofyziky, tak snad konečně ukončím první zkouškové období (a hlavně 1. semestr!) :). Není vyjímkou, že spusta studentů (včetně mě) spí ve zkouškovém období pár hodin, já pravidelně 5, 6. 

13. 2. 2013

    Mám za sebou (úspěšně) zkoušku z Biofyziky. Místo pěti lidí jsme došly jen 3. Na chodbě jsme potkaly mediky, kteří byli také na zkoušce z biofyziky, avšak je zkoušel někdo jiný (prof. Mornstein asi). Jeden ze dvou chlapců, kterých jsem se ptala, jak zkouška probíhá, odpověděl, že si otázky vylosoval a šel v zápětí zpět. 

    Se spolužačkou Verčou a Aničkou jsme si postupně losovaly otázky. Neříkala jsme si, co bych si chtěla nebo nechtěla vytýhnout, prostě jsem něco vybrala a podívala se až po cestě ke stolu na "přípravku". Vylosovala jsem si klidové membránové napětí, goldmannovu rovnice a spol., dále léčebné účinky stejnosměrných nízkofrekvenčních proudů a přenos tepla z organismu do okolí. Z počátku jsem měla docela nejistý postoj, ale pak jsem se zašla rozepisovat.  Jako první jsem šla k ústní zkoušce a také jsem ji udělala. Jooo :) Mám velkou radost!

Konec zkouškového období za podzim 2012. 

1. ročník, 2. semestr - jaro 2013

23. 2. 2013

    Máme za sebou první týden školy. V tomto semestru nám některé předměty ubyly (biofyzika a biochemie, latina), ale máme nové, např. genetiku a mikrobiologii, radiologii a nukleární medicínu). Také většina z nás má tělocvik. Já mám plavání v TJ Tesla Lesná a je fajn. (Dějte si však u registrace i zápisu pozor a počítejte, že váš vysněný tělocvik nemusíte mít, protože se nemusíte vlézt do kapacity. Můžete si registrovat tělocviky i dva, nutné je však zapsat se do skupiny v přesně stanovený čas - začátku zápisu).

    Tento týden byl poměrně hektický, vše bylo nové, ale zládly jsme to. Oproti minulému semestru máme praxe tři (dvě ranní - od 6 do 12. hodin, a jednu odpolední od 13 do 18. hodin). 

    Včera (pátek) se mi stala nepříjemná věc. Posledení dobou jsem velmi unavená a vyčerpaná, zvládat školu, práci a domov není někdy moc jednoduché a časově náročné. Když nám paní magistra řekla, že máme jít někdo na vedlejší pokoj vykonat pacientovi hygienu, nikomu se moc nechtělo, tak jsem šla já a ještě jedna spolužačka. Po otevření pleny se mi udělalo nevolno, avšak zvládla jsem to. U druhého pacienta jsem to však "neustála" a tak tak jsem to stihla na toaletu. Moje svačina cestovala do odpadu. Asi jsem opravdu přetažená. 

    Také jsem zažila velmi krásný pocit, kdy mi 90 letý pacient (mimochodem stejného přijímení) se slzami v očích řekl, že si mě váží a že takových lidí, jako jsem já, není mnoho. Včera ho moc potěšila moje návštěva, i když jsem u něj defacto neměla co dělat (byl totiž z jiného pokoje, než jsme měly nastarost). Řekla jsem si, stavím si popovídat za pacientem, když se jmenuje stejně, jako já. :) Neuvěřitelně to zahřeje u srdíčka a motivuje vás být dobrá v tomto oboru a pomáhat lidem.

1. 3. 2013

    Drudý týden školy uběhl opravdu rychle, ani jsem to nestihla zaregistrovat. Čas letí mílovými kroky. Dnes se mi přihodila nová zkušenost, podělím se s vámi o ni. 

    Celý tento týden jsem se starala o 90 letou pacientku, bývalou zdravotnici, což jsem nevěděla. Od začátku mi přišlo, že mě pacientka jakoby "hlídá", až poté, co mi řekla, že je bývalá zdravotnice, pochopila jsem proč. Pacientka byla přijata pro nauzeu a bolesti břicha, měla průjmy a vlhký kašel, proto jsem dnes měla za úkol udělat stěry z nosu, krku a recta. Při stěru z nosu a krku jsem viděla, že to pacientce není moc příjemné, koneckonců to známe my všichni, když si nějakým způsobem vyvoláme "dávicí" reflex. Při odběru stěru z recta jsme společně s paní magistrou vyzvaly pacientku, aby si zašla na toaletu, jelikož byla soběstačná. Pacientku jsme dále požádaly, aby se předklonila a zatlačila, jakoby byla na stolici. V té chvíli jsem měla připravenou štětičku s amiesovou půdou, avšak pacientčina průjmovitá stolice se nedala zastavit. Udělala jsem tedy rychle stěr a uklidila a vydezinfikovala toaletu. Musím říct, že ve výškové budově je opravdu hrozný vzduch, je tam horko a nedá se větrat (pouze výjimečně se dá otevřít klika na okně). Není tedy divu, že se občas udělá nevolno. Moje pacientka šla dnes domů, rozloučíla jsem se s ní, podala ruku a popřála mnoho zdravíčka. Pacientka mě potěšila slovy, že mi přejě štěstí a že jsem celou dobu, co jsem o ni pěčovala byla jako sluníčko. 

    Dneska jsem také potkala na vedlejším oddělení záchranářky. Musím říci, že tento semestr máme více praxe, osobně se mi líbí i praxe odpolední, protože máme více času na pacienty. 

    V tomto semestru je celkově více praxe, máme méně přednášek, ale zato zajímavé. Třeba z kliniky jsme opět šly do nemocnice odebírat anamnézy s pacienty. Někdy je to téměř nadlidský úkol, třeba, když se vám pacient rozvykládá a vy nevíte, jak jej utnout. V klinice také musím nacvičit poklep (jednu z vyšetřovacích metod). Ikdyž jsme všechny unavené, musíme to zvládnout. Tento týden jsem ani nechodila do práce, takže jsem si více odpočinula a spala délenež 6 hodin. Jsme zvědavá, co přinese další týden.

5. 3. 2013

    Tento týden je mi nemilý, jelikož jsem nemocná. Hold, zánět průdušek je potvora. Z tohoto týdne nemůžu zaznamenat žádné poznatky, snad jen ty, že po dvou nekonečně hrozných dnech je mi o trošku lépe. 

    Dnešní pobyt doma jsem využila nejen ke kurýrování nemoci, ale také ke zdokonalení referátu do Ošetřovatelství, konkrétně videa. Znovu jsem namluvila komentáře, je to čistě amatérské, takže to tak musí být i bráno. 

    Nejvíce mi vadí, že 17 hodin praxe zmeškané za tento týden, musím vynahradit v létě. Také nemůžu chodit do práce, takže logicky bude menší výplata. Ale zdraví je jen jedno. Proto má rada zní: Nebuďte jak já a nepřecházejte všechny nemoci. Pak skončíte na antibiotikách a zmeškaným týdnem. I když nemoc si opravdu nevybírá.

16. 3. 2013

    V průběhu tohoto týdne jsem myslela, že únavou už nevydržím. Jelikož jsem minulý týden chyběla, bylo samozřejmě co dohánět. V úterý jsme měly cvika s hezkým praktikantem (medik v meziročníku). Některé z mých spolužaček jsou z něj "paf", je však zadaný. Cvika byly z metabolizmu, počítaly jsme spotřebované kalorie a kilojouly v závislosti na spotřebě kyslíku. Bylo to zajímavé.

    Praxe byla náročná, všichni jsme unavení. Tento týden se mi poprve podařilo zaspat, dojela jsem na praxi o 35 minut později. K ošetřovatelské péči jsem měla 87 letou paní S., která byla přijata pro synkopu. Paní měla počínající příznaky Alzheimrovy choroby, byla částečně soběstačná. Pacientka mi udělala velkou radost ve čtvrtek a v pátek, protože v rámci rehabilitace došla s dvojtou pomocí od postele ke dveřím, poté dokonce chodila pomocí chodítka a fyzioterapeutky na chodbě. Pacientka také velmi hezky jedla. Myslím, že se paní S. příští týden již neuvidím, jelikož má být přeležena na "LDN" (léčebna dlouhodobě nemocných). 

    Jako zajímavost bych zaznamenala asi to, že pacientka měla na ruce vytetovanou sérii čísel, byla v koncetračním táboře. Byla to moje taková první vědomá zkušenost. 

23. 3. 2013

    Tento týden nebyl ničím výjimečný. Snad jen tím, že jsme na praxi měly těžký případ hypoglykemie u ležící a nesoběstačné pacientky. Ta byla, jako kdyby jste na ni vylili kýbl s vodou. Velmi se potila, na dotyk byla studená a bylo jí velmi nevolno. Dostala 20% glukosu i.v.

    V pondělním plavání jsme opět plavali kraula, znak i prsa. Měla jsem co dohánět, protože jsem tam posledně dvakrát nebyla. Byla to docela makačka.

    Na některých přednáškách se nám podaří usnout, mně téměř pravidelně. Je to tím, že škola je docela dost časově náročná, mnohdy taky chodím po škole ještě do práce. Ale miluji tento obor a pomoc pacientům. Je to prostě nádherný pocit, když víte, že někomu můžete pomoci, ale nesmí se toho zneužívat. 

31. 3. 2013

    Tento týden byl docela fajn, navzdory tomu, že jsem se stěhovala do nového bytu. Stěhování bylo docela náročené, i když jsem si vezla jen pár věcí. 

    Na praxi jsem byla na kardiosálku, bohužel zatím pouze jako doprovod sanitárce s odvezením pacienta z kardiosálku. Docela mě překvapilo, když jsem na lůžku viděla ročník 1983, pacient měl tedy pouhých 29 let a byl mu implantován kardiostimulátor. 

    Z přízemí jsme lůžko i s pacientem dovezly do 13. patra na kardiologii - oddělení B. Pacient se už probíral, poté si přelezl na druhou nemocniční postel a uložily jsme jej na pokoj č. 7. Zajímalo mě, proč tak mladý člověk má kardiostimulátor, tak jsem se ho zeptala. Pacient odpověděl, že přecházel nemoce, stále pracoval, až zkolaboval a dopadl takto. Sepsaly jsme s ním přiíjmovou zprávu a pokračovaly dále. 

    V předchozím dni jsem poznala "fajn" pacienta, který byl hospitalizován kvůli otokům. Byl to diabetik, obéznější, po amputaci obou dolních končetin. Levou pod kolenem, pravou nad kolenem. Celkem mu prý končetiny amputovali patnáctkrát. Začlo to diabetickou gangrénou suchou, poté vlhkou, amputací malíčku, palce, všech prstů, poloviny šlapky atd.... Také bylo velmi zajímavé, když nám vyprávěl, co viděl, když byl v klinické smrti. Neviděl prý tunel, ale velmi osvětlenou místnost, ve které spolu s ním byly dvě ženy (blondýna a černovláska), které mu řákaly hříchy, které provedl. Poté uslyšel mužský hlas, který řekl něco v tom smyslu, že ten ještě nepůjde a probudil se. Neví, jestli to byl jen sen, ale je to jediné, co si pamatuje. 

    Také tam bylo pár zajímavých pacientů - sepisovaly jsme příjem také s pacientem, který byl nevidomý na obě oči a byl operován na několikrát, ovšem nepomohlo to. Velkou oporou mu byla manželka. Ve staří už ten vztah není o zamilovanosti, ale o podpoře a zvyku toho druhého. Měli by jsme si všichni z toho vzít příklad.

    Příští týden nás čekají cvičení z fyziologie, docela se těším. Zachvilku již budeme psát průběžné testy z fyziologie, snad to dobře doapadne. 

7. 4. 2013

    Den po dni plynul jako voda...Vše bylo trošku hektické, protože jsem se stěhovala do nového bytu na Jugoslávské ulici. Fajn bylo, že se jednalo o páté patro bez výtahu. Ale nebylo to tak hrozné, stěhovala jsme si defacto jen postel, stůl, židli, komodu a pár běžných věcí k tomu. 

    Školní týden byl fajn, v úterý jsme měly prakticka z fyziologie a měřily jsme s panem praktikantem (medik v meziročnínku) reflexy. Bylo to zajímavé! Zjistila jsem, že mám docela slabé reflexy, hlavně čéškový, ten na mně nebyl skoro vidět. Za to moje fajn spolužačka a velmi dobrá kamarádka Terezka měla reflexy opravdu krásně viditelné. Mimo reflexů jsme vyvolávaly umělou závrať, neboli vertigo. Spolužačka si vzala opravdu silné brýle (byly speciálně upravené) a pan praktikant ji několikrát otočil rychle na židli. Toto točení probíhalo čtyřikrát po sobě a zkomaly jsme pohyby očí a rukou. Jen při představě, že by se mnou někdo tak točil, se mi dělalo špatně. Spolužačka se prý snažila nehábat očima ani rukama, přitom to bylo tak krásně znatelné....ale to byl účel.

    Jinak praxe byla hrozně fajn, nějlepší je středa, protože s námi jsou dva skvělí záchranáří. Skupina záchranářů je taková jiná. Dtží hodně při sobě a jsou celkově "víc v pohodě".... Je pravda, že když jsou v kolektivu nějací chlapci, tak je to lepší. Mezi ženami obecně panuje rivalita, i když to každý popírá a často si to nepřipustí.  

    Zítra mě čeká pohovor do nové práce, tak snad vše dopadne fajn. V dubnu v Národním divadle končím, tak zase začně něco jiného...

13. 4. 2013

    Tak, a utekl další týden, jako po másle! Musím se přiznat, že když jsem během týdne nechodila hned ze školy do práce, měla jsem docela dost času se i vyspat. Spíš však padlo na "ztrácení" času pobytem na internetu či s kamarády. Ve středu jsem byla na Ligt show, která se, jako obvykle, konala na kolejích VUT (areál Technického muzea). 

    Ale teď už zpět ke škole. Musím přiznat, že jsem byla docela zklamaná, když jsem se dozvěděla, že medici (6. ročník) jsou tam na stejném oddělení jako já na praxi - tedy hlavně mě mrzel jeden z nich, který byl moc fajn a hlavně měl úžasně lidský přístup k pacientům! Popřála jsem jim hodně štěstí, snad se někde ještě střetneme a pouze jako zdravotnický personál. 

    Během tohoto týdne jsem sepisovala kazuistiku podle Roperové, anamnézu jsem sbírala od pacientky, která měla recidivu embolie a vaskulitidy. Pacientce jsme převazovaly rozsáhlé bércové vředy na obou dolních končetinách.Tento model ze zaměřuje na aktivity denního života. V průběhu příštího týdne bych kazuistiku chtěla dodělat a dát do finání podoby, tedy vytisknout a a svázat. Zkouškové do poměrně dosti blíží, už se začínám pomaličku učit. 

19. 4. 2013

    Už je opět pátek, 19. dubna 2013. Zkouškové pro další semestr se blíží mílovými kroky. Snažím se už pomaličku učit, ale času není mnoho nazbyt. 

    Dnes jsme na praxi zažily zajímavý žážitek. Pacient (muž, chronický alkoholik), s ikterem, znatelně žlutými sclery, kůží a velkým břišním ascitem. Byl také poměrně kachektický, měl špatné zuby, zkrátka nadměrný alkohol z člověka udělá trosku. 

    Lékaři se rozhodli udělat punkci ascitu, tak jsem asistovala, s radostí. Nachystaly se pomůcky (infuzní set, odměrný válec, dezinfekce, punkční jehly atd...). Pacientovi se odezinfikoval podbřišek, na levé straně, jodovou dezinfekcí a lékařka provedla punkci. Začala vytékat tekutina obdobná krevní plazmě (žlutá, čirá, občas s příměsí krve). Jehla se napojila na infuzní set a tekutina odtékala do odměrného válce. Aby se pacientovi ulevilo, bylo počítáno s odsátím asi jednoho litru tekutin. Odsát se však podařilo pouze asi 200 mililitrů a to celkem čtyřmi vpichy. Pro pacienta to bylo samozřejmě bolestivé a cukal se, proto bylo nutno jej držet a v průběhu výkonu lokálně umrtvit Mezocainem. Vtipné bylo nakonec to, že jsem omylem do odměrného válce drcla a tekutina se vylila, dvakrát. A dokonce i na mou nohu. Měla jsem obavy, aby jsme nechytila nějakou tu hepatitidu, ale je to naštěstí málo pravděpodobné. Zajímavá zkušenost, hihi. :)

    V předešlém dni jsem též připravovala poprve transfuzi pacientce, o které jsem psala také kazuistiku. Pacienka má rozsáhlou vaskulitidu, byla jí doporučena amputace obou končetin, ale pacientka odmítla. Na jednu stranu ji naprosto chápu, ale bylo nutné, aby podepsala reverz, že s amputací nesouhlasí a nejspíš ji čeká pobyt v LDN, protože její manžel na péči o ni nestačí. Osobně jsem se jí na názor amputace řekla, ale bylo mi odpovězeno, že raději umře. Pacientka uvedla, že nad amputací uvažovala, ale nakonec se rozhodla takto. 

    A teď něco pozitivního :). Jeden z pacientů mi řekl, že mi daruje své srdce. A opravdu mi jej dal - čokoládovou nutelku ve tvaru srdíčka, kterou dostal na snídani. I já jsem srdíčko předala dále, ale již bez slovního doplňku, jen čistě kamarádsky.

    Jednou se mi také stala příhoda, kdy mi relativně mladý pacient (neměl ani 30 let) řekl, že se mu líbí jedna sestřička. Odpověděla jsem, která? A pacient uvedl: "To Vám nemůžu říct, ona by se červenala". Z nemocnice se člověk odnáší pozitivní i negativní zkušenosti, ale jak se říká, vše zlé je pro něco dobré a já si to moc dobře uvědomuji. 

26. 4. 2013

Co je to syndrom vyhoření?

    Syndrom vyhoření je stav, když už nejsme schopni dále vykonávat dosavadní práci. Děláme ji pouze ke zdroji příjmu a už k ní nemáme vztah....

    Díky poslednímu týdnu na jednom z dodělení již vím, jak by zdravotní sestra jednou mohla dopadnout. Příkladem mi byla neskutečně protivná mladá zdravotnická asistentka, která se chovala nadřazeně, povýšeně a egoisticky. Toto byla jednoznačně moje prozatimní zkušenost s nemocniční praxí...

    Uvedená sestra, před pacientkou, která byla v terminálním stádiu, mluvila slovy: "To je terminální stádium, to už se stejně nezlepší" apod. I když na tom pacientka byla opravdu velmi špatně a dnes, v 5:00, zemřela, se sestra měla chovat důstojně a s loalajitou. Vzala jsem si dokonalý příklad již ze zmíněné sestry, a to ten, že takovou nechci jednou být a beru si z ní "odstracující" příklad.

    Již včera jsem na pacientce, která byla již v terminálním stádiu, nezaznamenala žádné reflexy. Bylo mi jí líto, protože byla hospitalizována opakovaně a žádné příbuzné ani děti neměla. Žila v domově pro seniory a poslení chvilky života pro ni byly velmi bolestivé, byly jí podávány opioidy - MORPHIN. Včera, po cestě ze školy, jsem se zastavila v kostele  a pomodlila se za ni. (Nejsem nijak výrazně věřící, ale byl to takový nutkavý pocit).

    Budu doufat, že jednou nedopadnu, jak již zmíněná zdravotní sestra a moje profece i práce bude zárověň mým koníčkem.

4. 5. 2013

    Zkouškové se blíží opravdu mílovými kroky a já si stále říkám, že už se začnu učit. Ale jak jistě znáte, vždy se najde "něco", co se dá dělat místo této činnosti. 

    Na praxi jsme "točily" posledních 5 týdnů, teda jsem se na neurologii. Neurologická klinika má mimo jiné určitě specifika, které jsou charakterizovány pro každé oddělení. Jako příklad můžeme uvést na kardiologii - EKG, Holterovské monitorování...na neurologie je to například EEG a lumbální punkce. 

    Lumbální punkci jsem viděla u pana H. Pacient je čtyřicátník, sportovec, s velmi malým pulzem, asi 47 za minutu. By přijat pro kolaps. Společně s mnoha dalšími vyšetřeními byla pacientovi provedena lumbální punkce. Pacient při ní seděl na židli, v mírném předklonu. Mezi obratel L3 - L4 mu byl zaveden mandrén a punktát kapal do zkumavek. Následně bylo nutné, aby pacient setrval v pozici vleže hodinu po výkonu. Zákrok nebyl bolestivý. Při seznamování s neurologickým oddělením jsme prošly i intermediální péči s oddělením JIP. Byla to zajímavá podívaná. 

    Včera jsme měly dobrovolnou exkurzi na mikrobiologii v nemocnici u Svaté Anny. Rozhodně se jednalo o zajímavé dvě hodinky spojené se zajímavým výkladem. Příští týden v úterý nás čeká také dobrovolná kardioakce "Nording-working". 

12. 5. 2013

    Tento týden byl moc fajn, i když jsem se skoro vůbec nevyspala a únavou usínala všude tam, kam jsem došla. 

    Nyní jsme na neurologickém odělení na praxi, je to tam moc fajn, musím zatím zaklepat. Tento týden jsem na oddělení byla sama, takže jsem měla více výkonů. V pátek jsem si "píchla" 2 flexily, jen s malou dopomocí. Také pár inzulínků a podobně. Máme na oddělení jednoho pána, který je ochrnutý, ale vnímá a dělá mi velkou radost, když zamrká nebo jemně pohne hlavou, že mi rozumí.  

    Zkoušky se opravdu už velmi rychle blíží, stále si říkám, že se začnu učit, ale nějak to nevychází. Dne je Den matek, tak jsem té milující, své, dovezla sadu nádobí z Brna, dovezla jenorázové rukavice a upekla buchtu, kterou samozřejmě sníme všichni. Dole přikládám takovou malou pozornost z nemocnice se spolužačkou Terezkou. 

Fotografie: Jedna z prvních fotografií se spolužačkou Terkou  

18. 5. 2013

    Tento týden, jako vždy, uběhl velmi rychle. Zkoušky se už oprvavdu velmí blíží a já začínám stresovat, přotože je toho na mě v poslední době opravdu dost. Přemýšlím nad termínem zkoušky z mikrobiologie, na předtermínu, který je již za 10 dní. 

    Snažím se už učit mikru, ale stále nemám moc času, příští týdne mě čeká čtyředenní školení, na kterém doslova "zabiju" celý den. No, budu se snažit vše zvládnou a snad se zadaří. Penízky jsou potřeba. 

18. 5. 2013

    Tento týden byl poměrně hektický. Musela jsem absolvovat čtyřdenní školení, kvůli nové práci. Během těchto čtyřech dní jsem však stihal bohužel jen mikrobiologii. Zameškala jsem dalších 11 hodin praxe, takže na léto už mám základ 160+17 nemoc+nynější absence. Ale co se dá dělat....

    Celkově mě stresuje moměrně rychle se blížící se termíny. Doslova deptá mě představa, že se všechni šrotí celej den a já mám bohužel i jiné povinnosti, ale snažím se maximálně v rámci svých možností (subjektivně). Na praxi jsme byla pouze dnes a nejvíce mě asi dojal pacient se slzamy v očích, když jsem mu při loučení popřála hodně zdravíčka a štěstí na příští operaci. 

    Jen jedno doporučení. Pokud chcete být zdravotnícký personál, ať už jakýkoliv, nehulte ve služebním oblečení, je to hnus!!! (Zrovna dnes se mi to osvědčilo při převozu uslzeného pacienta, saniťáky). 

ZKOUŠKOVÉ - jarní semestr 2013

31. 5. 2013

    Tento týden nebyl moc úspěšný. Jsem na sebe velmi naštvaná, protože dnešní zkoušku z mikrobiologie jsem neudělala. No, tak snad to výjde příště...

    Jinak se nic moc zajímavého nedělo. Na praxi nás dnes pustili o něco dříve, takže si dneš udělám odpočinkový večer. I když jsem si "za odměnu" za udělané zkoušky koupila toaletní vodu, tak doufám, že všechny zkoušky udělám, i když mikrobiologii na opravný termín. Držtě palečky! 

7. 6. 2013

    Tento týden byl docela fajn. V úterý jsem měla zkoušku z klinické propedeutiky, ze které mám krásné A. Musím říci, že když jsem si vytáhla otázku "trepanobiopsie", tak jsem z počátku nevěděla, ale nakonec jsem si uvědomila, že se jedná v podstaě o podobnou metodu, jako je odběr (punkce) kostní dřeně. Trepanobiopsie má rozdíl v tom, že narozdíl od odběru kostní dřeně, se může kromě vyšetření cytologického udělat také vyšetření histologické. Paní profesorka byla moc fajn a hodná, také dokonce během přípravy na 15 munit odešla. Jelikož jsme této možnosti využily ke kolektivní práci, byly také doplňující otázky, které se daly zvládnout. Téma bylo EGK a další vyšetřovací metody.

    Následující den, tedy ve středu, jsem byla celý den v práci. 

    Středa, to byl docela náročný den. Jelikož jsem od sestry, ne všeobecné, ale té mojí "přechytla" nachlazení, tak vše bylo znepříjemněné i kvůli tomu. Celý den mi nebylo nějak výrazně dobře, ale musela jsem to zvládnout s pány řidiči i s klienty. Potají a nenápadně jsem smrkala, poskytovala servis a rozdávala úsměv. Na konci směny jsem ale neudržela vypjaté slzy a musela jsem s nimi ven. Bylo to vyčerpávající i emočně náročné. Nikdy jsem si nemyslela, že tato práce je tak fyzicky i psychicky náročná. Jako klient to opravdu nepoznáte. 

Fotografie: Novopečená slečna průvodkyně

    Včera jsem si také šla vyklidit skříňku z divadla, kde bylo nějak neobvykle mnoho lidí. Natáčela tam Dánská televize. No, co, alespon jsem viděla asi 50 lidí v kostýmech a neskutečné haló. Také jsem si včera byla domluvit letní praxi. Dvě třetiny spolužaček se rvaly naoddělení, na které chtěly. Já v tu dobu ve škole ani nebyla, takže jsem to nechala na vedoucí ročníku, kam mě přiřadí. Jen jsem chtěla jít někam tam, kde jsem ještě nebyla. 

    Na seznamu jsem byla napsána na úrazové chirurgii, z čehož jsem byla velmi spokojená. Staniční sestřička na mě působila mile, tak snad vše bude fajn a nakloubím to i se stewardovským životem. Nyní mě čekají dvě zkoušky v úterý - praxe a Ošetřovatelské postupy. Snad vše dopadne tak, jak má, tedy dobře. Držte palečky.

14. 6. 2013

    Další "zkouškový" týden mám za sebou. V úterý jsem měla zkoušku z praxe i ošetřovatelských postupů. Praxe byla fajn, do péče jsem dostala paní H.K., o které jsem mimo jiné psala i kazuistiku, takže jsem ji znala. Dokonce jsme si i popovídaly, pamatovala si na mě. Mimo tuto pacientku jsem se také starala o další paní, který byla zcela soběstačná a čekala na implantaci kardiostimulátoru. Udělala jsem ranní hygienu, lůžko, léky, převazy, inhalaci a bylo po zkoušce. Samozřejmě jsme se dopustily všechny drobných chybiček, většinou ve stylu pomůcek ebo organizace, ale nakonec jsme všechny odešly s výsledným "áčkem". :-)

    Za dvě hodiny po zkoušce z praxe jsem měla ještě zkoušku z Ošetřovatelských postupů. Ty dopadly o něco hůře, i když jsem se na ně učina celé čtyři dny. Vylosovala jsem si otázku léky a inhalace, což mě moc nesedlo. I když jsem se téma učila, měla jsem prostě "okno". Připadla jsem si za úplněho ňoumu, až mi vyhrkly slzy a byla jsem k nezastavení, protože naše vedoucí ročníku mě chtěla poslat na doučení. Ve vnitru jsem byla hrozně naštvaná, když jsem si vytáhla takovou otázku, ale věděla jsem, že jsme se opravdu učila. :-( Nakonec mně daly pí zkoušející ještě jednu šanci, mohla jsem tedy ke kazuistice, kde jsem popsala fyziologické funkce atd. Poté následovala ještě příprava asistence u mužské katetrizace. Zvládla jsem to.

    V poslední době je toho na mě opravdu moc, následující den po těchto zkouškách jsem měla i osobní nešpory. 

    Nyní mě čeká ještě genetika, fyziologie, ošetřovatelství a opravná mikra. Držte palečky.

22. 6. 2013

    Tak, a máme další týden za sebou. Včera jsem měla písemný zápočet z genetiky a myslím, že dopadl dobře. Bylo to fajn, byly tam mé nadrcené spolužačky, porodní asistentky i záchranáři. 

    Docela mě zamrzela spolužaččina poznámka - no, však škola je snad důležitější, než práce, ne?? To samozřejmě ano, ale mě prostě rodiče nesponzorují a od svých 16 let si stále přivydělávám. Takže je jasné, že mé studiujní výkony nejsou takové, jak mých spolužaček. Je rozdíl, studium a stuidum. Když se někdo věnuje čistě jen škole a, nemá další starosti, tak je to něco jiného, když 4 dny v týdnu trávíte v práci, aby jste vůbec mohli studovat. To ale někdomu "vobčas" nedochází. Je to prostě životní zkušenost....

    Nyní mě čeká zkouška z ošetřovatelství, dále z fyziologie a mikrobiologie. Doufám, že vše dopadne dobře, udělám pro to vše dle mých možností a sil. :-)

29. 6. 2013

    Tak a mám za sebou další zkoušku - z ošetřovatelství. Byla to jedna z pohodovějších zkoušek. Vytáhly jsme si 2 otázku, každou z jendoho okruhu. Já jsem si vytáhla ošetřovatelský model podle Roperové, dále ošetřovatelský proces při bolesti, přesné znění už nevím.

    Nyní jsem už docela vyčerpaná a učení mě nebaví. Hned po zkoušce z ošetřovatelství jsem se začala učit fyziologii, kterou mám v pondělí, avšak si začínám připouštět variantu, že ji nezvládnu a půjdu na opravný termín v září.

    Dosti spolužáků, i z jiných oborů, ještě dohání zkoušky za minulý semestr...Jsem ráda, že alespoň toto mám za sebou. Doufám, že vše dopadne dobře.

6. 7. 2013

    Zkouška z FYZIOLOGIE? Ano, mám ji!!! :-) Den před zkouškou mi bylo od nervl tak špatně, že jsem dopoledne ztrávila na toaletě a musela jít do lékárny pro Carbosorp. Už jsem se pomaličku smiřovala, že absolutně nemám šanci tuto zkoušku udělat, když vyhodili moje kamarády, kteří se na ni učily 14 dní. Já v celku asi týden. 

    Den předtím mi také pomohla kamarádka Vierka, která si se mnou prošla receptory, ucho a hormony. Na zkoušce jsem si zrovna proprioreceptory vytáhla, takže jsem nakreslila vše, co jsem věděla od Věrky. Poté jsem si vytáhla srdeční rezervu a cévy v průběhu srdečního cyklu. Vše jsem rozhodně nevěděla na 100%, ale v ten den, v poslední termín nás asi ze 14 lidí vyhodili jen 2, takže byli velmi hodní! 

    Šla jsem k panu docentovi Wilhelmovi. U něj je lepší vše mít nakreslené, protože se mrkne, co máte na papíře a poté se vás na něco málo zeptá. Já jsem ještě měla štěstí, protože měl dobrou náladu a také jsem ho poprosila, že bych se jej chtěla na něco zeptat. Kladně hodnotí také zájem a aktivitu na přednáškách! Ptala jsem se jej na pár dotazů ohledně renální denervace, která mě zaujala na Vanýskově dni (velmi doporučuji tento den navštívit). V závěru se mě ještě zeptal na pár otázek. A hodnocení znělo ve stylu: "No, něco jste tam nevěděla, ale projevila jste zájem. Dám Vám tedy "D", podejte mi svůj index." Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit. Jooo!

    Ještě doufám, že mi dobře dopadne také mikrobiologie, kterou mám v úterý. Kéž by.

12. 7. 2013

    Konečně jsem úspěšně zdolala zkoušky a úspěšně dokončila 2. semestr! Jsem neskutečně ráda, že se mi to povedlo, i když jsem měla chvilkami neúprosný pocit - vykašlat se na vše. Tajně jsem však věřila, že se mi to podaří a společně s maximální snahou v rámci mých možností se to povedlo. 

    V úterý jsem "zdolala" poslední zkoušku - opravnou z mikrobiologie. Musím se přiznat, že mi před ní bylo hoodně špatně, až jsem skoro myslela, že omdlím. Byla jsem na řadě jako třetí. Společně s mou spolužačkou Kikoušem, jsme na zkoušku čekaly i s kombinovanou formou studia a porodníma asistentkama. 

    Byla jsem u jiné zkoušející, něž minule - tato je prý hodnější, což musím i já potvrdit. I když jsem pár dní před zkouškou měla už doslova afekt se učit, překonávala jsem se. Vkročila jsem do zkoušející místnosti, vytáhla si otázky a když jsem je uviděla, v duchu jsem si řekla, že to musím dát!

    Měla jsem orpavdu otázky, co mi sedly. V podstatě jsem říkala i to, co mám na vlastní kůži zažité a zážitky z nemocnice spojené s ostatními předměty. Moje otázky byly původci horních cest dýchacích, jejich průkaz, léčba a vše kolem toho. Druhá otázka byli střevní paraziti. A výsledek - "A"! Štěstím jsem málem plakala... a hlavně mi upadl obrovský kámen ze srdce, že "už mám pokoj". 

    V pátek jsem měla také moji první dvanáctku na úrazové chirurgii chirurgie. Docela jsem se bála, jestli vše budu zvládat, ale dá se to. Sestřičky jsou zatím milé, první dojem super. A víte, co je nejlepší? Jsou tam samí páni doktoři! :-) Většinou sympatičtější, jen málokterý si hraje na egoistu. Za chvíli měč eká další dvanáctka, noční. V průběhu července bych také chtěla vypracovat kazuistiku, která je též povinná. Tak snad vše půjde, jako po másle. Včetně hledání nových polubydlících, protože nám dva odcházejí. 

    Také jsem si zavzpomínala na naši imatrikulaci, což byl mooc fajn zážitek. Vlastně o ní v předchozích textech ani nepíšu. Byl to den, kdy jsme se staly řádnými "pasovanými" studenty! Moc hezkej pocit. Zde mám na ukázku nějaké foto :-). (Bylo to v listopadu, 2012). 

Fotografie: Imatrikulace

Fotografie: Společná imatrikulační minutka

Konec zkouškového za období jaro 2013