První letní praxe
23. 7. 2013
Zkouškové mám KONEČNĚ za sebou, ale že bych si oddychla? To zrovna moc tedy ne. Již mám za sebou asi 60 hodin praxe, na Klinice úrazové chirurgie, k tomu ještě stewarduji.
Musím říci, že mě na první pohled chirurgie doslova vzala. Moc se mi tam líbí, i když dělám stále chybičky a ještě neovládám zdaleka mnoho věcí. Tak asi první věcí, které si všimnete, že na tomto oddělení jsou převážně jen lékaři. Je super, že se zde výrazně neřeší materiál, jako na jiných odděleních, sterilní tampony jsou zde baleny po 2 - 3 kusech, jsou zde také sterilní pinzety, rytí, dezinfekce...
Také zde chodí vizita čtyřikrát denně, z toho dvě polední a jedna z nich zahrnuje i "revizi" pana primáře s panem docentem. Probíhají zde také dvě předávky zaráz. Na oddělení je 13 pokojů, takže je zde někdy frmol. Oddělení je moc hezké, staré asi 5 let. S některými sestřičkami jsem si dokonce potykala. Všichni zde jsou zlatí.
Také jsem si vyzkoušela své první dvanáctky, které dají mnohdy člověku velmi zabrat. Tato práce je opravdu velmi náročná a mnohdy nedoceňovaná. Při noční směně je potřeba kromě běžných úkolů také udělat něco navíc - např. poumývat věci na sesterně, nachystat sklad apod. Denní směna probíhá obdobně jako na interních oborech. hygiena, vizita, převazy, léky, snídaně....
Také se mi poprvé podařilo píchnout dvěma použitýma fraxiparinama během asi 10-ti minut. Muselo se vše nahlásit a šla jsem na kontrolní odběry. Žádný z pacientů snad nebyl infekční, tak doufám, že vše dopadne dobře. Když gramloň, tak pořádnej…
Převazy jsou potřeba opravdu dělat svižně, sterilně, bezpečně. Většina pacientů má kovové trakce nebo sádrové dlahy. Většina materiálů je sterilních jednorázových, avšak jsou i jiné druhy. Na tomto oddělení se také poměrně objevují cizinci a často se střídají pacienti. Více příští týden.
26. 7. 2013
Tento "praxový týden" nebyl moc slavný. Musím říct, že včera jsem měla doslova den "blbec". Už od rána jsem byla jako praštěná palicí. Čím více jsem se soustředila a snažila se nedělat chyby, tím jsme jich udělala více. Například jsem místo zkumavky pro odběr na koagulaci (zelená zkumavka), jsem vzala odběr na hematologické vyšetření (červená zkumavka). Bylo mi opravdu hrozně, připadala jsem si jak největší trouba. Poté jsem šla brát vzorek krve jednomu mladíkovi, kterého jsem musela píchnout nadvakrát, i když měl hezké žíly. V zápětí za mnou přišla mentorka, co mi tak dlouho trvá. Řekla jsem jí, že jsem musela brát krev nadvakrát, pro jistotu radši nic neodpověděla. Opravdu to byl dooost nicotný pocit.
Asi o hodinku později jsem viděla jít na kontrolu naší magistru. Když se mě ptala, jak to jde, tak mi vyhrkly slzy a vše jsem jí řekla. Uklidnila mě, že je to normální, ať zbytečně nebrečím, že i starší kolegyně dělají chyby. Že jsem teprve v prvním ročníku a že jsem poprve sama na chirurgii, kde je hold nutné vše udělat doslova hrr hrr...Pak jsem na chodbě potkala moji mentorku Janičku a ptala se, co je... vše jsem jí též řekla a opět jsem neudržela slzy.
Znovu a znovu si uvědomuji, že v každé práci člověk musí zatnout zuby, vydat ze sebe maximum a bojovat dále. Nic není jednoduché, v žádném směru. Dokonce jsem byla svědkem, kdy vedoucí lékař u jedné vizity mladému lékaři (čerstvě po medicíně, když neměl sterilní rukavice při punkci kolenní vody), řekl: "Ještě jednou a vyhodím Vás!" Před asi 10 lidmi včetně pacientů. Rozhodně to taky asi nebyl moc příjemný pocit. Začátky prostě nejsou jednoduché a žádný učená z nebe nespadl.
Včera jsme jeli také pro pacientku na urgentní příjem. Byla jsem zvědavá, jak to tam vůbec vypadá. Sestřičky tam nemají modré haleny, ale jsou celé v růžové barvě. Vypadá to tam podobně, jako na JIPce. Velká místnost, přístroje, polohovací elektronické lůžka. Jedno z míst, hned u dveří, kde jsme stály, vypadalo jako po bitvě. Na podlaze krev, flexily, jehly, sterilní tampony. V tom přivezly cyklistu, který jel bez helmy. Hlavu měl omotanou bílou sterilní mulovkou, ze které kapala krev. Podklad byl celý od krve. Ihned dostal asi 3 infuze, plazmu a krev. Po chvilce se však pod jeho hlavou tvořila kaluž krve. Krevní tlak měl 40/20, lékařka mu ihned zaváděla centrálu. Nevím, jak to s pacientem dopadlo, ale doufám, že dobře. Takže na kolo jen s helmou!!
Dnes mě čeká noční směna, tak doufám, že proběhne vše v klidu. A též mě taky čeká volný víkend :-).
2. 8. 2013
Tento týden? No, nebyl nic moc, co se týče letní prázdninové praxe. V minulém týdnu jsem byla na odběrech krve, protože jsme se píchla před 14-ti dny fraxipariny od dvou různých pacientů. Řekli mi, že pokud nebude něco v pořádku, zavolají. Najednou jsem měla hovor, jestli jsem očkovaná proti hepatitidě typu B a A. Říkám, že nevím, že určitě B, ale že u sebe nemám očkovací průkaz. Oni mi řekli, ať se raději dostavím za 4 týdny na kontrolní odběr. Jelikož jsem měla denní a celý den jsme stresovala, hned druhý dne jsem se dostavila a i s mým očkovacím průkazem za praktickou lékařkou FN Bohunice. Tam jsem se dozvěděla celý systém a také jsem se uklidnila, že pozitivní protilátky na Hep. A i B mám díky prodělanému očkování. :-) Ještě mě čekají kontrolní odběry za 3 měsíce na hepatitidu C a za půl roku na HIV.
Většina spolužaček na noční směně pár hodin spí, já ne. Úrazovka je prostě živějšího charakteru. Samozřejmě předpisově se zde moc vše nedodržuje, koneckonců to asi nikde. Moje mentorka je přísnější a příjdu si občas blbec, jak to, že v prvním ročníku vše nevím a odběr píchám nadvakrát. V žádné práci to ale není moc jednoduché, všude je zkrátka něco!
Jinak teď jsem asi po měsíci doma a za první den jsem toho stihla poměrně hodně. Vyprat, upravit maminku, zajít na koupaliště, napsat něco sem, odepsat na inzeráty (hledáme nové spolubydlící) a večer mě ještě čeká. Včera jsem byla od 7 v práci, jela jsem dvě točky a bylo to vyčerpávající, ale zároveň moc super. Už se těším na další směnu!
10. 8. 2013
Další týden je za námi a mě už chybí jen čtyři směny v nemocnici. Dnes jsem měla denní směnu, odpočatá jsem výrazně nebyla, ale bylo to docela fajn. Během dne se děly standardní úkony, poprvé jsem také opisovala sesterky. Ráno jsem opravdu neměla co snídat, protože jsem včera dojela až pozdě večer domů a nestihla si nakoupit. Posnídala jsem tedy čokoládové kapučíno a nachystala se do nemocnice. Jsem docela nervák, když se nenajím. Až bych se charakterizovala akorii, což je "vlčí hlad", projevující se třesavkou a celkovou nervozitou, alespoň tedy u mě.
Dnešní praxe byla docela v klidu, asi nejzajímavější byl překlad slečny z Holandska, kterou dovezly úplně nahou, byla promodralá, zmrzlá, s uroinfektem. Nikdo z personálu to moc nechápal, proč ji převáželi nahou. Další zajímavostí byl rozhovor s další pacientkou, která byla na první pohled velmi elegantní, mluvila pěti jazyky a hlavně zde byla kvůli operaci čéšky, kterou si způsobila zakopnutím při dobíhání šaliny. Paní mi vyprávěla o Americe, Floridě,
Beverly Hills a klimatu a žití u oceánu. Také mi povykládala o tom, že si američané váží a hledí češek, koneckonců sama si vzala lékaře. Vystudovala v USA školu - znalectví drahých kovů a kamenů, což také bylo zajímavé.
Zítra mě čeká noční, také se již těším na stewardování, které mimochodem bylo moc fajn, kord jízda s Košičáky! :-) Dobrou noc.
16. 8. 2013
Prázdninová praxe se pomalu a jistě chýlí ke konci. Začínám si uvědomovat, co vše mi praxe na úrazové chirurgii dala. Byla mi opravdu jen přínosem. Sice to vždy nebylo jako po másle, protože jsem dělala sekance, o kterých vím, a mrzí mě to, ale myslím si, že jsem udělala maximum a vydala ze sebe vše, co to šlo, i když jsem byla jen v "prvním" ročníku. Mentorka na mě kolikrát hodila pohled ve stylu "to je hrozný, ty jsi neschopná", tak jsem si tedy bohužel někdy přišla. Ale věřím, že vše doženu, protože právě na této chirurgii bude v příštím semestru s našimi vyučujícími a budeme se "vše učit" od začátku. Tak doufám, že alespoň budu mít malý náskok.
Jako pozitivní rozhodně hodnotím vztahy na pracovišti, kdy si všichni pomáhají a je zde dobrá spolupráce. Všichni si plní své funkce, rozhodně jsem si nepřipadala jen jako sanitárka, jako na ostatních odděleních. A hlavně sanitárky zde jsou super a velmi pracovité. Bylo také moc fajn, že zde byli jen lékaři - muži. Došlo mi, že pro fyzicky i psychicky náročný obor chirurgie je to opravdu potřeba. Také bylo super, že jsem nemusela řešit materiál, bylo ho dostatek. Sterilní tamponky baleny po dvou až třech kusech, nástroje, pomůcky, zkrátka super.
Akorát bych jen vytkla jedinou věc a to je přístup mentorky. Měla ve mně důvěru, ke spoustě výkonům mě pouštěla samotnou, ale jsem pouze v prvním ročníku, tak by to možná chtělo větší toleranci k mým mezerám a vstřícnější přístup. Člověk potřebuje být motivován, ne srážen k zemi, převážně v začátcích, kdy je ještě vše v plenkách.
Zítra mě čeká poslední praxe - noční směna. Jsem docela ráda, že už to budu mít za sebou, ale popravdě mi to vše bude chybět. Čeká mě náročný víkend - zítra jedu Prahu v 5 ráno, poté jdu rovnou na noční, v neděli mám zase Prahu, naštěstí j až odpoledne, takže se snad nějakou tu hodinku vyspím.
26. 8. 2013
Tak a mám za sebou celou letní praxi. Sestřičkám jsem na rozlučku koupila bomboniéru a mé mentorce čokoládu. Na fakultě jsem odevzdala všechny potřebné lejstra a mám to za sebou. Nyní hlavně stewarduji a to mě aktuálně velmi, opravdu velmi baví.
Tento týden musím vyřídit spoustu věcí a za chvilku už škola, tak se těšte na další příspěvky. Nashle v září! :-)